Nepřímá volba prezidenta, potažmo hlavy státu, má v naší zemi staletou tradici: v roce 1458 zvolila česká šlechta Jiřího z Poděbrad, Národní shromáždění československé zvolilo (14.11. 1918) T. G. Masaryka, později pak také Edvarda Beneše. V porevoluční éře jsme zaznamenali volbu Václava Havla a Václava Klause. Všechny jmenované osobnosti jsou národem respektovány a těší se všeobecné úctě – přestože všechny byly zvolené zástupci našeho národa.

Zdá se však, že přijde změna (dnes opravdu módní slovo) a staletá tradice se tím přeruší. Česká vláda přichází s ústavní změnou, která by přímou volbu prezidenta zaváděla. Převážná část argumentace zastánců hovoří o tom, že by občané měli mít právo zvolit si svou hlavu státu sami. Tím spíše, když máme v živé paměti to, jak proběhla poslední volba prezidenta, z které udělali zákonodárci za ČSSD nedůstojné divadlo. Pravda, občané se v průzkumech vyjádřili většinově pro přímou volbu. Kladu si otázku, zda-li v tak velké záplavě voleb, které máme téměř každý rok, bude volební účast také většinová. Mám obavy z toho, že se vyklidí poslední kultivovaná a ctěná politická pozice v zemi, ze které se nestane nic jiného než příležitost k dobrému marketingu a byznysu. Jak bychom asi reagovali na billboard s TGM a heslem „Volte mě, zasloužil jsem se o stát!“

Nepřímá a tajná volba má svá nesporná pozitiva. Prezident se nemusí ohlížet za těmi, kteří jej volili, neboť ta jména nezná. Rovněž, a to především, nemusí cítit závazek k určité zájmové skupině nebo politické straně, která by přinesla finanční prostředky na kampaň. Může vykonávat svůj úřad nezávisle a podle svého nejlepšího svědomí a vědomí. Nemusí podřizovat svou rétoriku veřejnému mínění v obavách, že nebude zvolen v dalším funkčním období. Naplno se zde může projevit osobnost prezidenta, která je pro hlavu státu tak důležitá (byť s ní nemusíme vždy souhlasit).

Naproti tomu přímá volba přinese politické kampaně, které mohou polarizovat společnost a tím by se popřela základní úloha hlavy státu – zastřešovat politické dění v zemi. Navíc, přímá volba by rozhodně nebyla levnou záležitostí, náklady se odhadují kolem 500 miliónů korun (to je pro představu poloviční rozpočet statutárního města Opavy). Populistické kroky bývají drahé, ale v důsledku je zaplatíme všichni. Nepodléhejme jim a zkusme se nad věcmi zamýšlet do důsledků. Pokud má dům špatnou statiku, nová fasáda mu nepomůže.