Možná že se někomu může nadpis zdát poněkud ironický, ale nenechte se zmást, myslím to upřímně! :)

Snad každý malý chlapec (a hrstka malých dívek) obdivoval železnici; kde jinde by bylo tolik kolejí, vyhýbek, semaforů, mašinek a vláčků. Někomu z nás to ovšem zůstalo do dospělosti, jinými slovy, nikdy jsme nepřestali být dětmi. 

Mé studijní povinnosti mě skoro každý týden přivádí na vlaková nádraží v Opavě, Ostravě a Brně. Pokaždé se musím kochat tím, jak se naše železnice za oněch dvacet let proměnily. Sice jsou to proměny pozvolné, někdo by mohl říct přímo pomalé, ale jsou. Asi nejvýraznější změnou je nahrazování dosluhujích jednotek moderním City Elefantem (elektrická jednotka 471). Pravidelné spoje mezi Opavou a Ostravou obstarávají výhradně tyto jednotky.

Musím říct, že jsem na toto české dílo opravdu moc hrdý a myslím, že nejsem sám. Každý, kdo zná staré, ošklivé a hlučné vlaky v ostatních regionech naší země musí říct, že cestování na "slonu" je jedna velká radost. Snad jedinná výtka by mohla směřovat na absenci wifi připojení v soupravě, ale to jsou opravdu jen malé věci (navíc, vzhledem k příměstskému charakteru se nejedná o horkou záležitost).

Další viditelnou slávou Českých drah je bezpochyby Pendolino. Všichni si jistě vzpomínáme na počáteční problémy, které tuto soupravu provázely (když mu mrzly všechny "cédéromy"). Dnes jsou však minulostí (jak by řekl informatik: všechny bugy byly vychytány). Mě může jen mrzet, že neexistuje přímý spoj mezi Ostravou a Brnem, kde doposud jezdí standardní rychlíky. Samozřejmě je to dáno absencí železničního koridoru mezi Přerovem a Brnem a mě nezbývá než doufat, že i v tomto se budou ČD činit.

Tak jako tak, cestování vlakem pokládám za nejlepší možnou formu dopravy na středně dlouhé vzdálenosti. Oproti autu má člověk čas na práci, nebo třeba jen na čtení knížky či pozorování okolní krajiny. Vždy mě bavilo sednout si k oknu a pozorovat jak mi před očima utíká naše krásná krajina. Teď, když příchází jaro, je opravdu o co stát, množství rozkvetlých stromů a porostlých luk je opravdovou barevnou symfonií.

Osobně vidím v železniční dopravě velkou budoucnost. Je samozřejmostí, že musíme neustále pracovat na jejím zdokonalení. Například budovat nové koridory (jako patriot bych určitě ocenil přímý koridor Opava-Olomouc) a nahrazovat vysloužilé soupravy novými. Na obranu Českých drah musím říct, že určitě není jednoduché udělat všechny změny během pár let. Komunistické dědictví v podobě zaostalých drah je těžké břemeno a jeho přeměna si vyžádá velké finanční prostředky: je to cesta na dlouhou trať a to doslova...